Katakombální svatí představují domnělé mučedníky, kteří žili v okolí Říma a jejichž ostatky byly vyjmuty v průběhu 17. a 18. století z římských katakomb. Od 16. století se kult těchto svatých stává velmi oblíbeným a následně představuje i velmi účinný nástroj pro rekatolizaci a zbraň proti protestantské víře.
Na našem území nastává zvláštní situace po třicetileté válce, kdy byly v kostelech a klášterech zničeny původní relikvie a bylo potřeba získat nové. V řadách obyvatelstva se rozšířila velká touha mít u Boha přímluvce, na kterého se mohou obrátit. Katolické kostely a kláštery tedy žádaly Řím o nové relikvie a ty byly s velkou slávou dopravovány do Čech. Celá těla dovezená z katakomb byla okázale zdobena a velmi často stylizována do dobového oděvu z drahých látek nebo do římské zbroje symbolizující prolití krve pro víru. Barokní okázalost a míra zdobnosti měla věřícím ukázat, že lze dosáhnout nebeského ráje.
Pokud by nedošlo k náhodnému znovuobjevení římských katakomb, kult katakombálních svatých by se nikdy nerozvinul v takové míře. Tito svatí byli pro běžného barokního člověka bližší než původní zemští patroni a mučedníci, poněvadž se ve středověkých relikviářích nacházely spíše drobné kousky kostí, zatímco katakombální svatí mají většinou zachovány celé kostry.
Osvícenství však barokní okázalosti a uctívání tohoto kultu udělalo přítrž. Prosklené rakve a vitríny na oltářích, ve kterých odpočívají bohatě ozdobené ostatky, se spíše stávají jen kostelním inventářem a symbolem katolického pokrytectví. V průběhu 19. století a na počátku století 20. se už na tyto relikvie nahlíží spíše jako na jakousi morbidní bizarnost a děsivé objekty, jež jsou často odstrojovány a odstraňovány z veřejných prostor.
Z tohoto důvodu se dnes spousta relikviářů s kompletními ostatky katakombálních svatých nachází v muzeích, soukromých sbírkách a depozitářích.