Jejich úkolem je tvořit spojovací článek mezi nebem a zemí, jelikož světcovo tělo je přítomno na zemi a jeho duše sídlící v Božím království se může přimlouvat u Boha za všechny, kteří požádají skrze modlitby o pomoc.
Vznik kultu uctívání relikvií sahá až k samým kořenům křesťanství. Rozeznáváme primární a sekundární relikvie. K primárním řadíme ostatky svatých (autentické pozůstatky určitého jedince). Nemusí se ale jednat jen o kosti, ale také o zuby, vlasy, krev, kousky kůže. Sekundární relikvie jsou předměty, se kterými byli svatí v kontaktu nebo se jich dotýkali.
Relikviáře měli v raném křesťanství spíše charakter truhly, hliněné nádoby nebo se jednalo přímo o hrob svatého. V podstatě představuje schránku na ostatky svatých. Je však nutné si uvědomit, že z hlediska víry jsou vždy cennější ostatky než schránka samotná.
Postupem času se relikviáře měnily podle aktuálních trendů. Můžeme se tedy setkat například s relikviářem tvaru ruky, nohy nebo třeba busty (podle části světcova těla, kterou uchovávali). Relikvie se ale ukládaly i do drobných osobních medailonků, obrazů, monstrancí nebo oltářů. Materiál, z něhož jsou relikviáře vyrobeny, vyjadřuje cennost relikvií.
Jedná se převážně o předměty ze zlata, stříbra nebo pozlacené mědi. Zdobení relikviářů vždy odráželo dobu, ve které vznikaly. Převážně se setkáváme se zdobením zlatnickými technikami (filigrány, emaily, šperkové kameny). Jedná se o úžasná a velmi cenná umělecká díla.